Rumonsko-Albánské poježdění

Den druhý z Maďar do Rumuských Karpat

Měli jsme štěstí na kemp nebo spíše park uprostřed ničeho a tak jsme se mohli ukrýt před večerním deštem do jakéhosi ,,krmelce”.

První den, každý má zásoby jídla pití, hlavně pití! tak se pilo. Ovšem mé nevyspaní s předešlých dní se ohlásilo. Stan jsem osídlil už kolem 8hodiny. Kluci bujaře bekali až do pozdních hodin.

Druhý den se probouzíme do nádherného dne. Cíl je dosáhnout rumunska a vjet do Karpatských kopců. Podařilo se to na výbornou i s návštěvou vesnice Šapanta, které vévodí nádherně a pro nás netradyčně zdobený kostel s přilehlým veselým hřbytovem. Každý náhrobek je originál. Předpokládám, že vyobrazení má poukazovat na zesnulého co měl rád nebo co v životě dělal.

Od kostela už rovnou do hor. Čím více se vzdalujeme vesnici tím je cesta obtížnější. O asfaltu si nechte zdát. Je to tvrdá cesta horama. Mnohdy se cesta ztrácí pod proudem tekoucí vody a tak nevíte zda je to ještě cesta nebo potok.

Odměnou nám při stoupání bylo fantastické místo na soutoku dvou říček, které nám bylo domovem přes noc. Rozbalujem stanové městečko a rozděláváme oheň. Opékáme lokální delikatesi, které jsme pokoupili na úpatí hor. Pojedli jsme dosyta zapili to chlazeným pivem z řeky a pak s příchodem noci jsme se pomalu rozprchli do spacáků.

Dent třetí to je kapitola sama o sobě. Byl to den plný napětí, těžkého terénu, špatného počasí a kombinací toho všeho. To vám napíšu raději v úterý ráno až to vztřebám.

 

Den třetí, hory ukazují svou sílu

Opět se probouzíme do nádherného rána. Snídáme kecáme a do toho balíme. Kde v tom z dálky štěkot. Netrvá dlouho a tábořiště obklopuje smečka asi pěti pasteveckých psů. Velikostí bych je přirovnal k malému koni. První znich si nás jde prohlédnout poměrně z blízka. Kluci jsou nervozní a berou do ruky dlouhé klacky. To nebyl dobrý nápad! Žádám je ať je položí a psů si nevšímají. I já dál balím stan. Pes se nepříjemně courá kolem stanů motorek i kolem nás samotných. Jeho pohled nebyl vůbec přátelský. Další s psů se rozhodl že tábořiště také omrkne. Ovšem pastevec byl nedaleko a psy přivolal. Jsem rád že to tak dopadlo. Příjemné to nebylo pro nikoho. Fotku se psy nemám.

IMG_1412

Startujeme motorky a vyjíždíme na první metry. Jsou fajn a přesně takové jaké si po ránu na motorce v horách přejete. Na rozcvičku dobré. Netrvá dlouho a je tu první velmi strmý výjezd nebo cesta plná velkých kamenu a na ni se klikatí strouha od vody půl metru hluboká. Navrhuji strmý výjezd a klukům pak poreferuji. Trochu tanec ale jsem tam vraně. Jedu opět dolu. Nakonec jsme našli ještě třetí výjezd a ten nakonec projeli tři z šesti. Jeden jel první strk jak já a poslední jel po cestě s korytem. Na kopci dáváme pauzu a rozhodujeme se kam dál. Navigace mlčí. Náš směr kterým bych chtěl jet blokuje velké stádo ovcí. Kde jsou ovce jsou i velcí psi. Proto se ubíráme jinudy. Cesta z počátku vyjetá traktory se opět skoro ztrácí na vytěžené pasece. Pokračujme dokud nenarazíme na zhutněnou cestu. Jedem po cestě které se už dá místy říkat šotolinová. Ovšem počasí v nedávné době zpusobylo na naší trase vývraty a tak nezbývá než se otočit a hledat cestu jinudy. Od této chvíle to začíná jít z kopce. Zkoušíme několik cest ale pořád končíme někde, kde už žádná cesta není. Vracíme se tedy do bodu, kde jsme původně chtěli jet ale kvuli stádu jsme to přehodnotili. Nyní už tam ovce nebyly, za to začalo poprchat. Vědel jsem že pokud odtud nezmizíme včas nebudeme moci dále pokračovat kvuli nesjízdnému mokrému terénu. Abych kluky nevláčel na slepo opět na konečnou, jedu to prozkoumat. Vracím se s dobrou zprávou a kluky posílám po cestě vzhůru. Jeden druhý třetí už tam jsou. Čtvrtého to udolalo a šel k zemi. Zvedá stroj a jde na to po pár metrech znovu. Sil mu určitě ubývá tak mu jedu pomoci. Těsně pod ním to také zahazuji. Pomáhám mu a za nedlouho je s ostatními. Musím si teď poradit s mojí motorkou ležíce ze svahu. Vím, že z této pozice ji nelze zvednout, tak ji po boku smýkám po kamení, tak abych ji následně zvedl. A už jedu. Sledujeme posledního z party jak do kopce žene svoji několika set kilovou motorku. Na několik zastávek ale dal to. Mezi tím se hodně rozpršelo.

IMG_1419

Pokračujeme přes planinu poměrně s rovným povrchem ale přesto je to peklo jelikož se povrch během několika minut změnil v bláto. Je to už pro každého z nás trápení a pádů přibývá. Nálada upada. Už to není dovolená ale boj o to nezranit se a vymotat se do noci z hor do civilizace. Pomáháme jeden druhému a posouváme se mnohdy po centimetrech. Štěstí v neštěstí asi po hodině najíždíme na rozbitou šotolinovou cestu. Hlasujeme zda jet vlevo nebo vpravo. ,,Vlevo” tak jedem zhruba po další hodince dojedeme na konec cesty. Místní domorodec nás zve do chalupy bez oken že ať tam přečkáme. Odmítáme potřebujeme teplo pro sušení. Vracíme se na místo, kde jsme se rozhodovali kam jet a nyní volíme vpravo a to už je dobrá volba. Za dvě hodiny vyjíždíme z hor v obci Mara na severu Rumunska.

Teď najít penzión a jsme spokojeni. Kluci se převlékají trochu do sucha, tak zatím jedu na průzkum a hledám. Našel jsem zhruba do dvou km. Pěkný penzión za dobrý peníz s kuchyní a teplou vodou:). Koupeli a převlečení se do sucha jdeme do restaurace kdd rozebýrame zážitky jíme a pijeme. Já zvolil jejich místní polevku s fazolemi a uzeným masem a jako druhé polentu. Polévka byla dobrá a naletá v takovém džberu, že bych druhé ani nemusel. Polenta to však byl propadák!

Na závěr zkouším ještě skypovat s kluky z Vacenovic. Špatně je slyším ale oni mě velmi dobře. Ještě to musíme na cestu kolem světa doladit.

Dnes v úterý jedem na dvě skupiny jedna pouze asfalt směr soutěska Biczac a druhá to jsem já plus dva opět do hor k hranicím s Ukrajinou.

 

Den čtvrtý až osmý

Od posledního přizpěvku uplynulo spoustu času za který jsme ujeli mnoho dalších kilometrů. Jelo se po asfaltu, betonu, hlíně, kamení. Projížděli jsme vodou, blátem i sněhem. Cesty byly rovné i klikate mnohdy kolem 2000mnm jindy kolem 300mnm.

Z toho stojí za zmínku Bicazská soutězka, kde se jelo úzkým kaňonem, který lemovali kolmé skalnate stěny. Pokud jste chtěli dohlédnout na vrchol skali museli jste si lehnout na zem bo tak zaklonit hlavu nedokáže nikdo. Cesta byla mnohdy zasekána přímo do skály. Nejužšímu místu se zde říká ,,peklo”. Dale se cesta klikatí serpentinama až k jezeru Lacu Rosa tedy červenému jezeru které vzniklo v 19tém století sesuvem půdy. Doposud jsou v jezeru stojící kůly připomínajcí les, který tu byl.

Moc pěkný usek byl po silnici 7A kolem jezera Vidra. Tato silnice vede na známou a za mě nejlepší asfaltku v rumunsku. Ovšem z této silnice lze vyjet i do hor a na transalpinu se napojit ve výšce zhruba 1800mnm. Stoupali jsme po šotolině statečně až na místa v lese, kde probíhala ťežba. V takových usecích nejedete po cestě ale v ,,polí” které je čerstvě zorané a zrovna po dešti! Nějaký ten pád a už jsme nad hranicí lesa. Otevírají se nám pohledy do širokého okolí. Je to nádhera. Je kolem poledne tak jíme a u toho ležíme na horské louce. Za nedlouho jedou z hor dva rakušáci na KTM 1290 adv. Dali jsme se s nimi do řeči. Neřekli nám však nic pozityvního a to že není cesta průjezdná kvůli sněhu. Jak říkal náš farář Viliam ,,kde je vůle tam je i cesta” tak jsme se jeli přesvedčit zda je opravdu neprujezdná. Ano byla zhruba na padesáti metrech ale nad ní byla další cesta se sněhem zhruba na patnácti metrech a na hranem již bylo několik centimetrů odtátého. Projíždím první a následně jistim kluky aby při průjezdu nespadly ze svahu. Povedlo se a ještě jsme dali koulovačku. Stoupáme dál sem tam fotím jelikož takový obraz jen tak nenamalujete. A v tom pěkná porce sněhu v takové delce že jakákoli snaha o projetí je marná. Točíme to a hledáme jinou cestu. Mapy od seznam.cz pomáhají vybrat tu správnou a po rychlém a relativně prudkém klesání jsme opět na silnici 7A u jezera. Teď je na řadě nejlepši silnic za mě! Transalpina ze severu na jih. Nejlepší ze severu opravdu. Nový povrch a neuvěřitelné zatáčky se zajímavým sklonem i poloměrem. Nádhera až do mraků vedoucí skrze kopec zábavy. Sem musíte. Fagaraš je stejně zavřený a za druhé má špatný asfalt.

No a včera průjezd silnice 66A prý je zavřená. Já zákaz neviděl pouze upozorňení na sesuvy, hrby a uzkou cestu. Jedeme v celku svižně kolem stovky a naráz za horizontem asfalt zkončil! Ve stovce to nebyl úplně plynulý přechod. Jediné co jsem stihl tak si stoupnout do stupaček. Jedem kolem akumulační nádrže a skrze park Cheile Corcoaia. Jelo se převážně po cestě lesem. Když však les zmyzl na okamžik čekali nals opět famózní scenérie. Hluboké kaňony, vasoké skalisté hory.

No a nyní snídáme u osmé generace přistěhovalích Čechů ve Svaté Heleně. Nejlepší zážitek. Z kraje jsem nechtěl u nikoho doma spát ale bylo to fajn. Štefan ,,pan domu” nás hned po příjezdu na dvůr dezinfikoval jeho slivovicí. Překvapilo nás že mluví všichni plyně česky! Paráda, tak daleko od domova v cizí zemi a čeština všude! Stařenky i děti. Všichni mlůví jak česky tak rumunsky. Vesnice jak z našeho venkova. Na každém kroku se cítíte jako doma! Teď jedem se naše cesty dělí. Jedna skupina tři motorky jedou domů a já s martinem jedem prozkoumat okolí a pak hurá do Srbska.

 

 

 

 

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si web nebo blog na WordPress.com

Nahoru ↑

%d bloggers like this: